Voda je matkou života a pro život je nepostradatelná. Její dostupnost proto do velké míry měla vliv na to, kde lidé v dávných dobách zakládali svá hradiště a osady. Pokud se podíváme na číslování domů na Labské Stráni zjistíme, že i zde první čísla popisná patří usedlostem stojícím v mělkém údolíčku, kterým protéká potok. Prameniště onoho potůčku bylo časem upraveno, jak letopočet prozrazuje, zakryto pískovcovými kvádry a železnými dvířky. Šlo o nejvydatnější zdroj vody a nabírat vodu si sem chodila celá spodní část vesnice, a pokud bylo veliké sucho, chodila sem i ta horní. Důležitým zdrojem vody pro horní část obce byla lesní studánka na cestě Álej, která zde byla upravena v roce 1885. S rostoucím počtem obyvatel však nebyl ani jeden zdroj vody dostatečně vydatný.
Pokud byl dostatek vody, fungovaly i mělké studánky v zahradách. Ty však jímaly pouze podpovrchovou vodu, což je voda, která se stahuje pod zemí v důsledku dešťových srážek, a díky tomu často vysychaly. Voda z nich nebyla příliš kvalitní, dostával se do ní nežádoucí látky z polí a zahrad. Jejich romantické portálky z opracovaných pískovcových kvádrů lze sem tam ještě na Labské Stráni spatřit. Dalším způsobem, jak si obyvatelé zajišťovali dostatek užitkové vody bylo jímání dešťovky do podzemních nádrží, kam byly svedeny okapy. Tyto nádrže mohly být mezi pod sebou stojícími domy kaskádovitě propojeny.
Až do 70. let 20. století bylo nutné jezdit pro pitnou vodu do lesa s dvoukolákem a konvemi. Zajímavý náhled do období, kdy na Labské Stráni nebyla pitná voda samozřejmostí přinášejí zápisy z kroniky obce. Dočítáme se zde o až tragikomickém úsilí vybudovat obecní vodovod.
Už v roce 1947 bylo jednáno s MNV o vybudování vodovodu. Byl k tomu pádný důvod, ten samý rok zasáhlo celou Evropu totiž velké sucho. V roce 1952 pak kronikář Chocenský referuje, že „…starou bolestí obce je voda, protože k plánované výstavbě vodovodu stále nedochází. V tom roce byl předseda místního MNV žádat o zřízení obecního vodovodu až v Praze, avšak, už o rok později, v roce 1953 je v kronice strohý zápis, že intervence MNV ohledně vodovodu na úřadech v Praze byla bezvýsledná. JZD si alespoň v té době zřídilo pomocí elektrického čerpadla vlastní rozvod vody z obecní studny (prameniště potoka nad rybníkem).“
V roce 1958 přítomná komise složená ze zástupců dolu Kohinoor (pod jehož správcovství tehdy přecházel Belveder), lesního družstva, MNV a dalších schválila výstavbu vodovodu z obední studny na Belveder, přičemž spodní část obce měla pomocí dvou elektrických čerpadel vodu rovněž využívat. Na tento vodovod bylo napojeno asi 20 domácností.
V kronice se pak objevují zmínky o suchu, kdy nedostatek pitné vody zasáhl obec nejcitelněji.
V roce 1959 bylo sucho, lidem vyschly soukromé studny a voda byla jen v obecní studánce a ve studánce v lese.
V roce 1960 došlo k opravení a uzamčení železných dvířek u obecní studánky a rovněž byla instalována ruční pumpa.
Rok 1966 svitl novou naději. Prováděl se průzkum, zda by šlo pro zásobení vodovodu využít místních zdrojů nebo by se musel vodovod táhnout ze Hřenska. V prvním případě by vyšel na 7 mil. Kčs v tom druhém pak na 23 mil. Kčs. Předpokládaný termín dokončení by byl v roce 1973. Také se uvažovalo na napojení na vodní zdroj (vrt) v obci Kámen, ale jak se ukázalo, ten by na pokrytí spotřeby vody nestačil.
V roce 1968 byla studánka v lese vybetonována a opatřena pumpou.
V roce 1969 pak přišlo sucho. Povrchové studánky vyschly a voda byla pouze v obecní studánce a studánce v lese. Kronikář podotýká, že „…na vodovodu se pracuje, avšak život bez něj je tvrdý. Jistě to není příjemné vozit vodu denně na sáňkách závějemi, za každého počasí, zvláště pak pro staré lidi.“
V roce 1970 byl schválen návrh na stavbu vodovodu za 400 tis. Kčs, který byl během roku 1971 stavěn, ale stavba šla pomalu. Na výkopech pracovali pouze tři lidé. Vodovod využíval jako zdroje vody studánku v lese, odkud se voda čerpala elektrickým čerpadlem do podzemního vodojemu, odkud tekla samospádem potrubím kolem domu čp.104 do obce.
18. září 1972 byl konečně vodovod zprovozněn. Jeho cena byla 800 tis. Kčs. Avšak problém s vodou tímto bohužel neskončil, protože vodovod byl poddimenzován a na spotřebu v sušším období nestačil, jak se ostatně prokázalo hned o rok později. Do vodojemu musela být dovážena voda cisternami z Děčína.
V roce 1974 se začal stavět vodovod ze Hřenska do Děčína a v Bynovci a Arnolticích se připravují vodovodní řády.
V roce 1976 měl vodovod v Labské Stráni 3260 m. V tomto roce opět udeřilo sucho a voda do obecního vodojemu se opět musela dovážet z Děčína. Vodovod se pouštěl pouze večer, a to pouze na jednu hodinu.
Začátkem osmdesátých let je pak připojen vodovod ze Hřenska a původní vodovod od studánky zanikl. Obec konečně získala plnohodnotný zdroj kvalitní pitné vody. Voda pochází z vrtů, jde tedy o vysoce kvalitní podzemní vodu poměrně dost chudou na rozpuštěné prvky, čili nejde o žádnou minerálku, ba právě naopak.