Osud jednoho člověka je vláčen historickými událostmi a vůle stát si za vlastním názorem ho dostává do těžkých situací. Jeho životní příběh je svým způsobem velmi zajímavý a jistě si zaslouží bližší pojednání. Rád bych na tomto místě poděkoval německému historikovi Joachimu Schindlerovi za poskytnutí důležitých informací, které pomohly doplnit životopis tohoto zajímavého člověka.
Rudolf Hanke, vynikající horolezec své doby, se narodil 28. března 1903 v Labské Stráni (čp. 51). S kamarádem jako malí kluci zkoušeli lézt na skalách za vsí. Své první horolezecké lano získali jako odměnu za brigádu v hostinci u vyhlídky Belvedér. Lano zde prý zůstalo po saských lezcích, kteří jej po bujaré oslavě zastavili, protože neměli čím zaplatit zkonzumovaný alkohol.1)
Rudolf už od mládí neměl lehký život. Pocházel z velmi chudých poměrů a často musel spíše než lezecké výstupy řešit problém kde sežene obživu. Brzo se musel starat o své sourozence a postavit se na vlastní nohy. Když mu však zbylo trochu času, trávil ho ve skalách. Vzpomínal, jak již jako dítě chodil s kamarády na samou hranu skal sbírat lesní plody a souše, které byly tehdy na bezpečnějších místech už dávno vysbírané.2) Ve svých dvaceti letech vystoupil z církve a stal se bezvěrcem. V neděli nemusel chodit do kostela a mohl tento jediný volný den věnovat lezení.3) Své první prvovýstupy začal uskutečňovat, když mu bylo 22 let. Postupně se také setkal s ostatními horolezci z Děčína, ale i ze sousedního Saska a hlavně pak s Herbertem Köckritzem, rodákem z Hermsdorfu u Bielatalu. Dne 27. 5. 1923 hromadným výstupem na skalní věž Obelisk v Ostrově společně založili tzv. SBKV (Sasko – Český horolezecký klub). Spolu uskutečnili zřejmě svůj nejslavnější prvovýstup – Starou cestu na Taktovku v Hruboskalsku (Český ráj). Monumentální pískovcová jehla se v té době zdála nedosažitelná a i dnes má cesta klasifikaci VIIb, což je velice hodnotný sportovní výkon. Podle svého oddílu ji pojmenovali SBKV Nadel (Jehla SBKV), název se ale neujal. Taktovka však nebyla jedinou věží, na kterou udělal Rudolf Hanke prvovýstup. Podílel se na prvovýstupech v Příhrazech, Hřensku, Bělé a Labském údolí, ale i na skalách v Saském Švýcarsku. Jeden z jeho posledních zaznamenaných prvovýstupů byla Jeschkeho stěna na Kapelníka hodnocená klasifikací VIIa, kterou se spolulezci vylezl v roce 1932. Jak napovídají zápisy ve vrcholových knihách, Rudolf Hanke se považoval za člena SBKV Bodenbach do roku 1926. Později se podepisuje pod hlavičkou TVDN (Touristen Verein Die Naturfreunde).4) Přispíval také do tehdejšího horolezeckého časopisu „Berg Frei“, kde například napsal článek o jeskyních v pískovci, které dobře znal z okolí Labské Stráně. Jeden čas si přivydělával tak, že dělal v místních jeskyních průvodce. Ostatně jedna z výprav do podzemí se mu stala málem osudnou. Při sestupu do Loupežnické jeskyně nevydrželo jeho lano a následoval pád do hluboké slaňovací šachty. S velkou dávkou štěstí se celý incident obešel bez vážnějších zranění a tak vše skončilo pouze několika návštěvami arnoltického lékaře a postupným uzdravováním.5)
Ve třicátých letech minulého století se Rudolf Hanke účastnil kolportace komunistické literatury přes hranice do Německa. Jako dobrý znalec složitého skalního terénu nosil společně s kamarády tiskoviny skalními roklemi pod kopec Großer Winterberg až na státní hranici, kde je předával spojce přicházející ze Saska. V červnu 1932 byl zatčen českými úřady a vězněn v Litoměřicích, aniž by mu bylo sděleno obvinění. Na protest proti tomu zahájil hladovku, se slovy „Raději bych zemřel, něž abych byl vězněn bez sdělení důvodu“. Po 27 dnech hladovky byl propuštěn. Jeho případ se tak dostal na program 197. schůze senátu ČSR, kdy ho zmínil senátor KSČ německé národnosti Josef Pilz.6) Až nové informace které se podařili získat historikovi Joachimu Schindlerovi však vnesly do věznění Rudolfa Hankeho zcela nové a velice překvapivé světlo. Rudolf byl totiž obviněn z penězokazectví, nikoliv z důvodů politických, jak to ostatně sám podával. Důvody proč se rozhodl padělat peníze si můžeme pouze domýšlet.
Odchází z Labské Stráně, trvalé bydliště má v Podmoklech, v Teplické ulici. Živí se různými příležitostnými pracemi, nakonec jako prodavač zeleniny. Po připojení Sudet k Říši je jako politicky nespolehlivý člověk několikrát vyslýchán na gestapu, ale nikdy mu nebylo nic závažnějšího prokázáno. Během války do armády rukovat nemusel, protože kvůli zdravotní indispozici (chyběla mu jedna ledvina) byl zbaven vojenské služby. V roce 1945 se u Rudolfa Hankeho v bytě tajně sešli významní děčínští antifašisté z řad turistů a horolezců a diskutovali o poválečném osudu města.
Rudolf Hanke byl po válce vystěhován do Německa a se svou družkou Anni Stimpel žil v městě Tampach–Dietharz (Durynsko), více jak tři sta kilometrů od Děčína a svých pískovcových skal.7) Anna byla ve své době výbornou horolezkyní. Jejich vztah zůstal bez sňatku a bezdětný. V roce 1960 Rudolfovi vychází v Berlínském nakladatelství autobiografický román Steile Pfade (Strmé stezky), v němž popisuje svůj předválečný osud, život v Labské Stráni, ale také bídu v dobách ekonomické krize a pozdější politický boj. Dále uveřejnil několik článků o výstupech na pískovcové skály Českého ráje v časopise Der Tourist. V padesátých a šedesátých letech minulého století několikrát navštívil Českosaské Švýcarsko i Český ráj. Znovu se setkává se svým kamarádem z mládí Herbertem Köckritzem, opět se navazují na jedno lano a zdolávají jeden skalní vrchol za druhým. Naposledy spolu v roce 1966 vystoupili na Großer Winterberg u Hřenska. Herbert Köckritz umírá v roce 1969 v Drážďanech.8,9)
Co se odehrávalo v mysli Rudolfa Hankeho v následujících letech zůstane tajemstvím. Na sklonku života jej touha po rodném kraji znovu přivádí do labského údolí, do blízkosti své rodné obce Labské Stráně, do oněch míst, kde začal jeho román „Steile pfade“. Dne 14. 3. 1976 je jeho ležící tělo nalezeno skupinou českých horolezců pod stěnou masivu Skleněný vrch. Požil množství tablet a vypil láhev alkoholu.10) Výpis z knihy úmrtí hovoří stručně: „Podle pitevního nálezu se jedná o otravu barbiturany DN 967.“ Rudolf Hanke ve věku nedožitých 73 let definitivně spojil svůj život se svým rodným krajem. Byl pohřben v dnes již zrušeném hrobě v Děčíně – Folknářích.
Citace: 1) Hanke, Rudolf 1960. Steile Pfade, Aufbau-Verlag Berlin. 2) Hanke, Ernst a Walter 2006. Rudi Hanke der Bergsteiger aus Elbleiten, Arnsdorfer und Elbleitner Nachrichten, s.13-16. 3) Zápis v matrice Labské Stráně. 4) Zápisová kniha z Růžové věže a Loupežnické jeskyně. 5) Hanke, Ernst a Walter 2006. Rudi Hanke der Bergsteiger aus Elbleiten, Arnsdorfer und Elbleitner Nachrichten, s.13-16. 6) J. Pilz zmiňuje několik dalších případů u německých komunistů a hovoří o sociálním a národnostním útlaku. 7) Leder, Fritz 1988. Sein Leben waren „Steile Pfade“, Der Tourist. 8) Herbert Köckritz byl rovněž významný horolezec, zakládající člen SBKV, antifašista a komunista. Za 2. sv. války nasazen v Řecku, po zajetí se stal zakládajícím členem Spolku německých antifašistů na Pelopenésu (Verband deutscher Antifaschisten auf dem Pelopones). 9) Köckritz, Herbert 1999. Meine Bergfahrten.Stanislav Křížek, který v roce 1976 vyprošťoval tělo R. Hankeho, blíže popsal pravděpodobné okolnosti úmrtí.